Asi se všichni shodneme na tom, že správně seřízený model je základem úspěšného létání. Nejde jen o těžiště, ale i o stejně nastavené výchylky ( křidélka, klapky, VOP pokud má každá půlka své servo ) Předpokládám, že model je postaven rovný a souměrný. Já lítám většinou s větroni, ale i nějaký motorový model se najde. U termického létání musím mít 100% jistotu, že když se model ve vzduchu potká s termikou na ½ křídla, tak to je termika a ne špatně seřízený model. U motorových zase vyžaduji aby lítal rovně. ( většinou vlekám modely větroňů )
Těžiště – u kupovaných modelů člověk většinou dostane od výrobce doporučenou hodnotu. U vlastních modelů si lze doporučenou hodnotu dopočítat na základě známých hodnot modelu. Nastává ale problém jak správnou hodnotu změřit. Možností je hodně, mě se poslední dobou nejvíce líbí využití CG Scale. Měření je opakovatelně přesné a dovážení modelu je otázka pár minut. K těžišti bych měl jen drobnou zmínku. Vyzkoušejte s těžištěm hýbat. Budete překvapeni, jak se mění pronikavost modelu v různých povětrnostních podmínkách.
Výchylky – opět většinou dostanete od výrobce doporučené hodnoty. Od nich je dobré se odrazit. Detailní seřízení je již na delší běh, který je ještě delší, pokud nastavujete různé výchylky ve více letových režimech. Jak a kolik nastavovat by bylo na obsáhlý článek, já bych se teď chtěl spíše věnovat pomocníkům. Kteří nám nastavení zjednoduší. U větších modelů používám elektronický úhloměr, který nacvaknu na klapku a následně ve vysílačce nastavuji koncové polohy a průběh. Elektronický úhloměr ukazuje okamžitě hodnoty.
U menších modelů používám mechanické měrky, které také nacvaknu na klapku.
Bližší informace o pomocnících najdete na internetu. Podklady z čeho poskládat CG scale jsem našel na RC groups. Data k tisku mechanického úhloměru dal volně k dispozici Matěj Smyčka ze Slovenska. K dnešnímu dni u obou pomocníků jsou k dispozici různé varianty, stačí si jen vybrat co se komu líbí. Elektronický úhloměr vyrábí výše zmíněný Matěj Smyčka.